
..co mám dělat?Sem totálně hotová...Před chvílí sem kukala že Lole taky...Někdy myslim ve čtvrtek bo kdy sem přišla domů a nasrala mě taková blbost...Prostě mi zmizela půlka mojí milovaný čokolády!Doma byl jen brácha tak sem na něj začala řvát,prostě sem poslední dobou děsně podrážděná.Ten mi začal sprostě nadávat do kdovíčeho a co si vo sobě myslim a tak.To dělá pořád,a mě to úplně ničí...Úplně sem vybuchla a začala na něj hystericky křičet a "slušnost" už taky povadala.Měla sem slzy v očích a utrpením zkroucenej xicht.Přiběhla máma a uplně děsnou mi vlepila.Pak si brácha kopal s míčem a několikrát mě schválně kopl do hlavy...sedla sem si ke stolu a cejtila sem se s trašně sama a bezmocná.Brácha mi zase sprostě nadával a mě chytl takovej amok že sem prostě chtěla na tom rachotícím krámu co se menuje Můj život zmáčknout off a pustit ho za několik let,kdy nebudu tak bezmocná a brácha bude vodstěhovanej někde v prdel.Chytl mě takovej amok že mě fakt nenapadlo lízt do lékárničky jako Lole,ale jak sem seděla u stolu sáhla sem po nůžkách.Brácha si mě ale všim a přiběhl ke mě a začal na mě řvát jestli sem normální co se řežu nůžkama a vzal mi je...Jak ke mě běžel tak sem rychle vzala papír aby to vypadalo že chci něco stříhat ale on viděl tu mojí ruku.Teď se jen modlím aby to neřek mámě a sem pořád na dně..Bulíma klepu se tady.Poslední dobou se mi děsně klepou ruce.I když už je to trochu dýl co to začlo.Ještě to podporuje náš šedej byt s hnusnejma kachlčkama na záchodě a v kuchyni.Těšim se až budu mít na jaře vlastní pokoj a náš byt bude ultra moderní a budu se moct do pokoje zamykat a dělat co budu chtít...Sem nasraná na celou rodinu.Navíc sem si nechala u babičky knížky a budu je mít nejdřív v úterý...je to všechno v pr-de-li...
Taky mám takovýho bráchu....neboj nejsi sama....stačí když si prostě jednoho dne vsugerješ že neexistuje...mě se to tedy úspěšně povedlo až když jsem dostala vlastní pokoj ale věřím že tak silná osobnost to zvládne i v tomhle stavu.....nedokážu ti říct jestli je horší předávkovat se nebo řezat se....a řeknu ti, taky už jsem se řezala, jenže mi to nepřinášelo takovou úlevu jako tohle...nikdy nevím jestli se ráno probudím a to mě tak šíleně uklidňuje až se sebou prostě někde seknu....
Ty to zvládneš!
Pa